Marlon Brando

Marlon Brando, Jr. (3. dubna 1924 Omaha, Nebraska – 1. července 2004 Los Angeles, Kalifornie) byl americký herec, filmový režisér a politický aktivista. Je považován za jednoho z prvních tvůrců, kteří do filmování vnesli realismus a zpopularizoval i tzv. systém Stanislavského. Je známý i díky množství filmových ocenění, která za svého života získal, a mezi jedny z nejznámějších filmů, ve kterých se objevil, patří ''Kmotr'' (1972), ''V přístavu'' (1954), ''Tramvaj do stanice Touha'' (1951), ''Apokalypsa'' (1979), ''Poslední tango v Paříži'' (1972) nebo ''Sayonara'' (1957). Účastnil se též různých aktivistických akcí, například afroamerického hnutí za občanská práva, jehož závěrem bylo zrovnoprávnění Afroameričanů a bělochů.

Když mu bylo 6 let, rodina se přestěhovala do Illinois. Jeho otec Marlon Brando Sr. (1895–1965) pracoval ve výrobě chemických krmiv a pesticidů, jeho matka Dorothy Brando (1897–1954) byla herečka. Marlon měl dvě starší sestry Jocelyn Brando (1919–2005) a Frances (1922–1994). Prožíval nešťastné dětství, na nějž mělo velký vliv to, že oba jeho rodiče byli alkoholici, kteří se nikdy nestarali o své děti patřičným způsobem. Jeho otec měl tendenci říkat malému Marlonovi, že nikdy v životě ničeho nedosáhne.

Prvních výrazných úspěchů dosáhl díky snímku ''Tramvaj do stanice Touha'', původně vytvořeného jako divadelní hra Tennessee Williamse, kde ztvárnil postavu Stanleye Kowalskiho, díky čemuž byl nominován na Cenu akademie pro nejlepšího herce v hlavní roli. Skvělé ohlasy mu též vynesla role Terryho Malloye ve filmu ''V přístavu'', za kterou nakonec získal Oscara pro nejlepší mužský výkon. Tuto cenu získal i za roli Emiliana Zapata ve snímku ''Viva Zapata!'' a za roli Marca Antonia v adaptaci Shakespearovy hry Julius Caesar, vytvořené v roce 1953 Josephem L. Mankiewiczem. Roku 1957 byl na základě novely Jamese A. Michenera natočen film ''Sayonara'', za který též získal Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli.

Méně úspěšné období přišlo v podobě šedesátých let. Nejdříve režíroval a hrál ve westernu ''Křivák'', který skončil jako kulturní i finanční fiasko. Následně ztvárnil hlavní roli ve filmu ''Vzpoura na Bounty'', vytvořeném podle stejnojmenné knižní předlohy od Jamese Normana Halla a Charlese Nordhoffa. Ani tento film nebyl úspěšný a zbytek desetiletí nebyl o nic lepší: neobjevil se tehdy v žádném dobře hodnoceném filmu. Změnu přinesl rok 1972, kdy si zahrál postavu Dona Vita Corleona v ''Kmotrovi'' a získal Oscara. Tato jeho role bývá kritiky považována za jeho nejlepší. Společně s další nominací na Cenu Akademie za ''Poslední tango v Paříži'' se Brando znovu dostal na vrchol své slávy a v letech 1972 a 1973 se umístil na šestém a desátém místě na seznamu nejvýdělečnějších hvězd.

Americký filmový institut označil Branda jako čtvrtou největší filmovou hvězdu z řad mužů s debutovým rokem 1950 a déle. Společně s Charliem Chaplinem a Marilyn Monroe byl roku 1999 magazínem ''Time'' označen za jednu za sta nejdůležitějších osob 20. století. Zemřel 1. července 2004, jako osmdesátiletý, na respirační selhání. Získáno z Wikipedie