Johannes Linnankoski

Johannes Linnankoski (18. října 1869 Askola10. srpna 1913 Helsinky) byl finský spisovatel. Byl představitelem „zlatého věku finského umění“ na přelomu devatenáctého a dvacátého století a držitelem ceny Společnosti finské literatury.

Narodil se jako Vihtori Johan Peltonen v rodině pachtýře v kraji Uusimaa a byl nejmladší ze sedmi dětí. V mládí se živil jako vorař, po nedokončeném studiu kněžského semináře v Jyväskylä a základní vojenské službě se usadil v Porvoo, kde pracoval s Wernerem Söderströmem v jeho nakladatelství a novinách ''Uusimaa''. Od roku 1902 používal pseudonym Johannes Linnankoski podle peřejí v rodném kraji. Stál u zrodu vlastenecké kulturní organizace Suomalaisuuden liitto a vyzýval Finy, aby si švédská příjmení měnili na finská. Věnoval se osvětě venkovanů a podílel se na založení finskojazyčné školy v Porvoo. Intenzivně se zabýval problémem společenské nerovnosti, ale na rozdíl od socialistů viděl řešení v pokroku, práci a individuální odpovědnosti. Zemřel ve věku 43 let na anémii v helsinském špitále diákonek.

Jeho dílo se nachází na pomezí realismu a novoromantismu se silnými psychologizujícími tendencemi. Ve svých knihách se zabývá především morálními otázkami, které podává poněkud didaktickým způsobem; literární historik Unto Kupiainen napsal, že Linnankoski je mezi finskými spisovateli ojedinělý naprostou absencí humoru. V roce 1905 vydal Linnankoski své nejznámější dílo, román ''Píseň o červeném květu'', přeložený do devatenácti jazyků (česky vyšel v překladu Aloise Šikla roku 1941 v Topičově nakladatelství a znovu roku 1995). Vychází v něm z příběhu Dona Juana, který zasazuje do prostředí dřevařů na řece Porvoonjoki. Knihu zfilmovali v roce 1919 Mauritz Stiller, v roce 1934 Per-Axel Branner, v roce 1947 Teuvo Tulio, v roce 1956 Gustaf Molander a v roce 1971 Mikko Niskanen. Život na finském venkově popisuje Linnankoski také v prózách ''Uprchlíci'' a ''Dojička Hilja''. Je autorem divadelních her s biblickými náměty ''Věčný boj'', ''Jiftáchova dcera'' a ''Samson a Dalila''.

Jeho manželkou byla překladatelka a autorka jazykových učebnic Ester Peltonenová, rozená Druggová. Měli čtyři děti.

V Linnankoskiho rodném domě bylo roku 1938 zřízeno muzeum. Je po něm pojmenována planetka 7416 Linnankoski, objevená v roce 1990. Získáno z Wikipedie
Zobrazuji 1 - 3 z 3 pro vyhledávání: 'Linnankoski, Johannes, 1869-1913', doba hledání: 0,03 s.
Vyhledávací nástroje: RSS Poslat e-mailem